„Neobviňuj svět, zlepši ho.
Jak?
Neustálým zlepšováním sebe samého.“
- Sri Chinmoy
Jmenuji se Jiří Kubík a od pětaosmdesátého jsem dlouhé roky bloudil po Přerovsku...až jsem našel, co jsem neztratil... ^_^
Vědomou přirozenou výživu, tvoření v souladu s přírodou, návrat Lásky do RODin, napojení na své vnitřní Já a další naše "původní" radosti
(jinak řečeno, takové ty jednoDUCHÉ a příRODní přístupy zDRAVĚ obohacující život, které jsou tu stále pro každého jednoho z nás)
Přes rok jsem si užíval "nomádství" pomocí WWOOFu (forma dobrovolnické pomoci na hektarové přírodní zahradě). Všem vřele doporučuji (nejlepší „dovolená“ vůbec), získal jsem spousty krásných zážitků a hodnotných zkušeností, které nastartovaly několik zásadních posunů v mém životě :)
Já byl vždycky takový trochu „rebel“, co chtěl víc než bylo normální (běžně šedé, většinové)...
A nakonec jsem to i našel (jak se říká - „Kdo hledá, ten i najde“)...
Jen jsem tedy musel prvně vyhořet v zaměstnání (pro jistotu ve více zaměstnáních), padnout do depresí a konzumním způsobem života si zničit zdraví...
Prostě jsem se v určitou část života spokojil s tou běžnou šedí zaměstnaneckého života (dnes se tomu mylně říká dospělost)...
Zapomněl jsem kdo jsem, proč tu jsem, jaké jsou mé sny...
Když mi doktoři řekli, že mé ne-moci jsou ne-vyléčitelné, že do konce života budu jíst chemické léky...
Prej já s tím nic nezmůžu a jen budu pozorovat jak se to horší, jak léky přibývají...
Tohle mého vnitřního rebela doslova vyděšením probudilo a ze mne se stal „hledající“...
Hledající jinde, než je běžné...
Hledající jiné, než je běžné...
A já se uzdravil, zcela přírodní cestou...
Znovu jsem objevil ten zářivý svobodný svět...
Tím začal můj nový příběh...
Opět jsem si dovolil žít a být usmívající se tvůrce svého života...
Našel jsem prostředí, ve kterém přirozeně a podporován rostu...
Našel jsem inspirativní komunitu lidí s vyšší chutí k životu, kteří převzali zodpovědnost za svůj život...
Našel jsem práci postavenou na zdravých hodnotách...
Co přineslo největší změnu?
Malinko více se ti otevřu...
Ať víš, s kým máš tu čest...
Ať si lépe dokážeš načíst, co ti mohu přinést...
🌱👣🆙🌳
𝐌𝐚́ 𝐜𝐞𝐬𝐭𝐚 𝐩𝐫𝐨𝐛𝐮𝐳𝐞𝐧𝐢́, 𝐥𝐞́𝐜̌𝐞𝐧𝐢́, 𝐫𝐨𝐳𝐯𝐨𝐣𝐞, 𝐭𝐫𝐚𝐧𝐬𝐟𝐨𝐫𝐦𝐚𝐜𝐞...
𝐌𝐚́ 𝐜𝐞𝐬𝐭𝐚 𝐬𝐞𝐛𝐞-𝐩𝐨𝐳𝐧𝐚́𝐧𝐢́...
𝐙 𝐡𝐥𝐮𝐛𝐢𝐧 𝐝𝐨 𝐯𝐲́𝐬̌𝐢𝐧...
Začalo to ne-pochopením své cesty a odpojením se od sebe (tak jak jsme to většina byli naučeni)...
Ne-vědomým odevzdáním své moci přišla ne-moc, která se rozrostla až do zdravotního kolapsu s nahlédnutím za oponu života...
A přišlo pochopení, že většinovým způsobem do své síly nedorostu, že takto své dary neobjevím a ani plno-hodnotný život ne-prožiji...
Následovalo mnoho knih, online přednášek, seminářů a kurzů...
O zdraví, permakultuře, slovanství, sebe-rozvoji...
Obzory se začaly otevírat a bylo potřeba najít stejně naladěné lidi...
Hned na prvním vitariáském srazu jsem našel svého průvodce - Stanislav Skřička, autora knihy Oprawme se (a brzy dalších)...
Ukázal mi, jak si návratem k přírodě a jednoduchostí navrátit zdraví, svou moc (ps: to, že je něco jednoduché ještě neznamená, že je to i snadné)...
A uvedl mě do české společnosti Green Ways CZ & SK a za to mu ze srdce děkuji...
Přivedl mě do nejpraktičtějšího sebe-rozvojového podnikání (doslova do inkubátoru příležitostí), díky kterému jsem si mohl dovolit následné...
𝐾𝑑𝑜 𝑗𝑠𝑒𝑚, 𝑘𝑎𝑚 𝑠𝑚𝑒̌𝑟̌𝑢𝑗𝑖́?
𝐽𝑎𝑘𝑒́ 𝑗𝑠𝑜𝑢 𝑚𝑒́ 𝑠𝑛𝑦, 𝑚𝑒́ 𝑣𝑖𝑧𝑒, 𝑚𝑒́ 𝑝𝑙𝑎́𝑛𝑦?
𝑀𝑎́𝑚 𝑣𝑠̌𝑒 𝑘 𝑗𝑒𝑗𝑖𝑐ℎ 𝑟𝑒𝑎𝑙𝑖𝑧𝑎𝑐𝑖? 𝑆𝑚𝑒̌𝑟̌𝑢𝑗𝑖 𝑘 𝑡𝑜𝑚𝑢?
𝐾𝑑𝑒 𝑗𝑠𝑒𝑚 𝑑𝑛𝑒𝑠 𝑎 𝑘𝑑𝑒 𝑐ℎ𝑐𝑖 𝑏𝑦́𝑡 𝑧𝑎 𝑑𝑒𝑠𝑒𝑡 𝑙𝑒𝑡?
𝐶𝑜 𝑗𝑒 𝑝𝑜𝑡𝑟̌𝑒𝑏𝑎 𝑧𝑚𝑒̌𝑛𝑖𝑡, 𝑎𝑏𝑦𝑐ℎ 𝑠𝑒 𝑡𝑎𝑚 𝑑𝑜𝑠𝑡𝑎𝑙?
Sranda je, že jsem v té době na úřadě práce absolvoval psychotesty s jasným výsledkem:
„Do zaměstnání se nehodíte...to není prostředí pro vás...“
A nasadil jsem si něco jako terapii svobodou...
3/4 roku jsem byl mimo civilizaci jako dobrovolník na permakulturní Vodnářská zahrada u Suchánků...
Vyskočením ze zajetých kolejí jsem si umožnil podívat se na život jinak, z nadhledu...
Kde jsem si i odpracoval možnost absolvovat Úplný kurz permakulturniho designu...
A přidal jsem si k němu kurz Design Rodového statku u Jardy Svobody Ekozahrady
(+ několik dalších, rozhodně sem nepíši vše...)
Když jsem nacházel sebe a začínal znát svůj směr...
Mohla do mého života přijít má životní láska a největší urychlovač posunů, Veronika Kubíková (Tvořilka LADA Verida) ...
S ní přišel i roční čakrový kurz u Mirjam Šrubařová...
Který jsem si obohatil o Životní mapu s numerologií a komunikačními typy...
Zde jsem začal chápat (nejenom) své dětství...ale pořád to byly jen malé částečky velkého puzzle....
A přišlo mé terapeutické období....
Psych-K se Simona Hovadíková
Strunkování s Jindřich Širůček
Energetické masáže s Lucie Tkočová
(všem, které jsem nejmenoval se omlouvám...píšu jak mi to z hlavy děravé přichází a nekoukám do diáře)
Které přešlo do proživových „terapií“...
Zážitkovník se SimonaSkaikru
(3 úrovně) Dobrodružství s partou In-To-Great
A rozborové období...
Jméno duše přes Margot Gabrielle
Astro-numero analýza přes Když hvězdy mluví - celostní poradenství Kirmanovi
Emoční kódy a načtení darů duše přes Blanka Kratochvil
Mapa duše, Akcelerátor a Human design s Alessandra Lanzafame
Osvětlení darů v praxi se Silvia Solarikova
Energetické léčení, HD do hloubky a Kvantový skok s Leni Lipenská za My jsme Tvůrci
Určitě bych ale neměl opomenut na ty největší učitele a transformátory života...
Světlanku, která ještě nemluví, ale dala nám už takové dary a poznání...
A mimčo na cestě, které nás už stihlo přestěhovat do domku se zahradou...
Děti, které by bez této cesty nemohly přijít (i ze zdravotního hlediska)...
CO Z TOHO VYCHÁZÍ?
Je úplně jedno, co sis chytl na začátku...
Pokud opravdu, ale opravdu chceš...pokud si to dovolíš...pokud na sobě budeš dennodenně makat...můžeš vyrůst z čehokoliv...opravdu se můžeš znovu vypracovat na užívání si božího života...sám jsem toho luxusní ukázkou...
U mě už to nejsou investované jen desetitisíce...
A nebyl to ani jeden pokus a hned výhra v loterii...
Dlouho a pracně jsem si hledal tu nejlepší cestu, tu nejlepší komunitu, toho nejlepšího průvodce v ten daný moment...
A to můžeš i ty...
𝕋𝕠 𝕛𝕖 𝕥𝕠, 𝕧 𝕔̌𝕖𝕞 𝕥𝕚 𝕞𝕦̊𝕫̌𝕦 𝕠𝕙𝕣𝕠𝕞𝕟𝕖̌ 𝕡𝕠𝕞𝕠𝕔𝕚 - 𝕦𝕜𝕒́𝕫𝕒𝕥 𝕥𝕚 𝕤𝕞𝕖̌𝕣, 𝕓𝕪́𝕥 𝕥𝕚 𝕡𝕣𝕦̊𝕧𝕠𝕕𝕔𝕖𝕞...
𝔻𝕒́𝕥 𝕥𝕚 𝕟𝕒 𝕛𝕖𝕕𝕟𝕠𝕞 𝕞𝕚́𝕤𝕥𝕖̌ 𝕕𝕠 𝕫𝕒𝕔̌𝕒́𝕥𝕜𝕦 𝕡𝕠𝕥𝕣̌𝕖𝕓𝕟𝕖́ 𝕫𝕟𝕒𝕝𝕠𝕤𝕥𝕚...
𝔻𝕒́𝕥 𝕥𝕚 𝕟𝕖𝕛𝕖𝕗𝕖𝕜𝕥𝕚𝕧𝕟𝕖̌𝕛𝕤̌𝕚́ 𝕟𝕒́𝕤𝕥𝕣𝕠𝕛𝕖, 𝕛𝕒𝕜 𝕤𝕚 𝕞𝕠𝕔𝕚 𝕧𝕤̌𝕖 𝕡𝕠𝕥𝕣̌𝕖𝕓𝕟𝕖́ 𝕕𝕠𝕧𝕠𝕝𝕚𝕥...
𝕄𝕖́ 𝕕𝕒𝕣𝕪 𝕛𝕤𝕠𝕦 𝕥𝕦 𝕡𝕣𝕠 𝕥𝕖𝕓𝕖...
Mojí životní vizí je zdravá rodina v Rodovém statku, umístěném v Rodové osadě se stejně smýšlejícími lidmi
Taky se Ti zdá, že všichni mluví o tom samém?
Tak proč tu ještě není Ráj na Zemi? Když již vše potřebné víme?
Země - ze mě
Příroda - při rodu
Vesmír - ve smíru
Člověk - celý věk
Představa - před stavem
boh-a-tý, dobro-družství, p-rá-ce, nebe-z-pečí, vzá-jemně...
Co Ty sám/a děláš každý jeden den pro své děti? Pro lepší budouCTNOST.
Nebráním se využívání moderních technologií (notebook, mobil, internet, čtečka knih, odšťavňovač, hromadná doprava...), ale snažím se je držet na uzdě. Jak se říká "jsou to dobří sluhové, ale zlí páni". Rád bych co nejvíce využíval obnovitelné zdroje (solární energie, tepelná čerpadla apod.), ale raději jen kořenové čističky, suchý záchod, kompost, sklep, přírodní bazény a spousty dalších :).
Není nad takové jízdní kolo a zajet si s knížkou někam do přírody nebo si jen odskočit do vlastního jedlého lesa. Aneb Shinrin-yoku - "Lesní koupele" proti stresu
Více osobně :)
„Teorie zůstane pouhou teorií, pokud nepřikročíme k činu.“
— Jan Amos Komenský
PS: "Čo bolo, to bolo..."
Hodně jsem se změnil, i v chápání světa, a nedělá mi radost, když mi někteří věčně bez rozmyslu omílají "ale tys to taky dělal tak a tak...tys taky to a tamto".
Uvědomuji si, že jsem v minulosti jednal jinak, než bych si dnes přál. Neříkám, zda to bylo špatně, zda toho lituji...tenkrát jsem nevěděl, co vím dnes a víceméně jsem žil konzumem, aniž bych přemýšlel nad souvislostmi. Beru to jako zkušenosti, ze kterých se učím a snažím se zapojovat i intuici, svědomí, soucit, moudrost... :)
Aneb poučme se z našich činů a domýšlejme souvislosti - hledejme hlubší smysl každé své události. Dovolme si jít s radostí a respektem dál.
Úryvek z knihy Vědění, chráněné dolmeny:
"A když vás budou učit, že je potřeba se modlit za svoje hříchy, tak to znamená začarovaný kruh, ze kterého nikdy nevyjdete. Věřte, že kdo vás tomu učí, to je všechno tma, malé odvádění od pravdy. Budete-li myslet v naději na modlitby a požehnání, vy sami budete nevědomě hřešit. Přímá cesta k Bohu, to je pouze pravda.
Buddhisté čtou mantry, aby se očistili od zlého, katolíci čtou modlitby, aby smazali svoje hříchy, muslimové se neustále učí Korán, aby se mohli očišťovat. Ale proč bývají pořád špinavý?
My vám však říkáme: usiluj o čistotu Buddhy, staň se světlým jako prorok Mohamed, žij a přemýšlej jako žil a přemýšlel Ježíš Kristus. Jinak žít nedokážeš, jestli jsou tvoje úmysly skutečně čisté. Zejména takový život navrhuje, a přičiňuje se za něj, védský obraz života - tedy čisté úmysly."
Sokrates byl velký filosof antického Řecka. Byl neobyčejně vážen a ctěn. Jednoho dne ho potkal jeho známý a povídá: "Víš, co jsem zrovna slyšel o tvém příteli?"
"Počkej chvilku," odpověděl Sokrates, "než budeš cokoli dál říkat, rád bych tě podrobil malé zkoušce. Říká se tomu trojitý vylučovací test. Možná, že právě to, co mi chceš říci o mém příteli, je dobré té trojité zkoušce vystavit.
Tedy: prvním filtrem je Pravda. Seš si absolutně jistý, že to, co mi chceš říci, je pravda?"
"To ne", přiznal muž, "jenom že jsem to zrovna slyšel a…"
"Dobrá", povídá Sokrates. "Takže ve skutečnosti nevíš, jestli je to pravda, nebo ne.
Teď pojďme k druhému filtru, tím je Laskavost. Je to, cos mi hodlal vyprávět o mém příteli, něco dobrého?"
"Ne… naopak."
"Tak", pokračoval Sokrates, "chceš mi tedy o něm říci něco špatného, ale nejsi si jist, zda je to pravda.
Můžeš klidně ještě nechat test testem, ačkoli zbývá ještě jeden filtr, poslední: Prospěšnost. Může snad být to, co mi hodláš sdělit o mém příteli, nějak prospěšné?"
"To určitě ne…"
"Aha", uzavřel Sokrates, "jestliže tedy to, co mi chceš říci, možná ani není pravda, není to nic dobrého a nemůže to nikomu prospět, proč mi to vůbec hodláš říkat?"
Jednoho večera vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě, která probíhá v nitru každého člověka.
Řekl mu: „Synku, ta bitva v každém z nás je bitva mezi dvěma vlky.
Jeden je zlý. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost, nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a ego.
Ten druhý je hodný. Je to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie, štědrost, věrnost, soucit a důvěra”.
Vnuk o tom všem přemýšlel a po minutě se zeptal: „A který vlk vyhraje?”
Starý Indián odpověděl: „Ten, kterého krmíš.”
Říkáš, že máš rád zvířata,
ale jíš je..
Říkáš, že máš rád ptáky,
ale chytáš je do klecí..
Říkáš, že máš rád stromy,
ale kácíš je..
Říkáš, že máš rád květiny,
ale trháš je..
A tak se teď bojím, že řekneš.. „mám tě rád“..
„Všechno, co nás obtěžuje a vyčerpává, jsme si vytvořili my sami. Když si to uvědomíme, můžeme s tím začít pracovat.“
— Jaroslav Dušek
Krátký příběh k zamyšlení: Moudrý profesor
Profesor stál před jeho třídou filozofie a měl před sebou různé předměty. Když hodina začala, bezeslovně zvedl prázdnou a velmi velkou sklenici od majonézy a začal ji naplňovat golfovými míčky. Poté se studentů zeptal, jestli je sklenice plná. Souhlasili, že ano.
Profesor si podal krabici plnou kamínků a nasypal je do sklenice. Lehce s ní zatřepal. Kamínky zaplnily volné mezery mezi golfovými míčky. Znovu se studentů zeptal, zda je sklenice plná, znovu souhlasili.
Natáhnul se pro další krabici, nyní však plnou písku. Nasypal písek do sklenice. Samozřejmě, že písek zaplnil vše ostatní. Zeptal se ještě jednou, jestli je sklenice plná. Studenti jednohlasně odpověděli stejně, jako doteď.
Profesor nakonec vytáhnul dvě piva zpod stolu a nalil je celé do sklenice, čímž efektivně zaplnil mezery mezi pískem. Studenti se začali smát.
Za pokračujícího smíchu studentů profesor řekl: „Nyní chci, abyste si tuto sklenici představili jako sklenici reprezentující váš život. Golfové míčky jsou ty důležité věci: rodina, děti, zdraví, přátelé a vaše oblíbené vášně. Pokud by se ztratilo vše ostatní, pořád by byl váš život naplněn. Kamínky jsou ty ostatní věci, na kterých záleží: práce, dům, auto. Písek představuje všechny ostatní záležitosti.“
„Pokud první naplníte sklenici pískem,“, pokračoval profesor, „nezbude žádné místo pro kamínky nebo golfové míčky. To samé platí pro život. Pokud strávíte všechen svůj čas nad maličkostmi, nikdy u vás nebude místo pro věci, které jsou pro vás důležité. Věnujte pozornost věcem, které jsou zásadní pro vaše štěstí.
Prožívejte čas se svými dětmi. Prožívejte čas s vašimi rodiči. Navštivte vaše prarodiče. Vezměte vašeho partnera na večeři. Zahrajte si další osmnáctku. Vždy zbude čas na uklízení domu a sekání trávníku.
Věnujte se první golfovým míčkům ~ věcem, na kterých opravdu záleží. Nastavte si priority. Zbytek je pouze písek.“
Jeden ze studentů se přihlásil a otázal se profesora, co reprezentovalo to pivo. Profesor se usmál a řekl: „Jsem rád, že ses zeptal. Pivo pouze ukazuje, že nezávisle na tom, jak plný se váš život může zdát, vždy je ještě prostor na pár piv s přáteli.“
„Jsme to, co si myslíme. Vše z toho, co jsme, vzniká s našimi myšlenkami. Myšlenkami tvoříme svět.“
— Siddhártha Gautama (Buddha)